Bloudění

29. srpna 2016 v 17:42 | Lucie Mészárosová |  Život
BLOUDĚNÍ

Někdy máš pocit, že ve vesmíru jsi sám,
neboj se nic, ten pocit velmi dobře znám.
Všude, kde se pozřeš vnímáš tváře cizí,
vše co jsi měl a znal v dáli před očima mizí.

Bloudíš marně prostředím v nemž jsi žil,
avšak nepoznáváš nic a nikoho jenž jsi ctil.
Bezradně bloumáš ulicemi s hlavou v oblacích,
i přestože cítíš se sám, svou naději neztrácíš.

Vzpomínky v tvém srdci však i nadále žijí,
ty pro něž vší svaly, zejména ten srdeční bijí.
Chvěješ se celým svým tělem, na obzoru zář,
opět jsi to ty a tvá štěstím zářící se tvář.

Opět jsi nalezl, to po čem tesklo tvé srdce,
opět jsi to ty, kdo má svůj osud pevně v ruce.
Život není pohádkou, ve niž vše dobrým zdá se,
ty jsi však ten, jenž musí bojovat, nikoli bát se.

Výsledek obrázku pro LABYRINT

zdroj ilustrace: http://www.brandys-ve-svete.cz/labyrint/foto/07_pohlednice.jpg

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama