Červen 2015

Rozepnout křídla

29. června 2015 v 10:01 | Lucie Mészárosová |  Volnost
ROZEPNOUT KŘÍDLA

Na obloze nelze spatřit ani mrak,
přesto touha vzlétnout, vznášet se,
a tak
pocítit volnost, s nebem splynout,
sledovat svět a starosti minout.

Být obklopen ničím, vzlétnout výš,
chvíli lehkým a malým jako pírko,
a když
dopadne tě strach, spatřit světýlko,
šířící paprsky na nedaleké jezírko.

V jezírku s čirými kapkami si hrát,
plavat s proudem či proti něj se hnát,
ale
budeš-li mrzutý s trablemi se prát,
nedovedeš sám okolní atmosféru vsát.

Užít si ten moment plný radosti,
lásky, volnosti, pokory a naděje,
ačkoli
vše jednou k onomu konci spěje,
na tobě nyní však jen štěstí lpěje.




foto: http://www.horoskopnamiru.cz/jak-nas-ovlivni-hvezdy-v-dubnu



Neexistující lék

26. června 2015 v 18:53 | Lucie Mészárosová |  Nemoc
NEEXISTUJÍCÍ LÉK

Strach a pocit beznaděje,
ten jež k smíchu nepřiměje.
Plný chladu, neklidu a otázek,
díky jemuž se cítíš nesnáze.

Mnohdy říkáš si, co jest zle,
čí vinnou, proč zrovna já,
časem cítíš se slabo a mdle,
lecckdo boj v oslabení vzdá.

Je snadné říci, drž se, bojuj,
zachovej klid a neznepokojuj.
Slova silná, ale i vyčerpávající,
zejména jsi- li zbytky sil hledající.

Nepřemýšlíš, co bude za rok,
to není tvou obavou,
cílem je zítřku vstřícný krok,
a starosti míti za hlavou.

Držet se, zůstat svým i nadále,
mnohdy pocit, že máš již namále.
Užívat si každého dalšího dne,
bok po boku s blízkými a rodinou,
ta je v ten okamžik starostí jedinou.

Být vděčný za každou chvíli s nimi,
nenechat se doprovázet pocity viny.
Nezůstat v této skličující chvíli sám,
není to snadné, ten pocit dobře znám...




foto: http://chemoterapie.zdrave.cz/






Kde publikuji?

22. června 2015 v 21:37 | Lucie Mészárosová |  PUBLIKACE
V současné době je možno sledovat mou tvorbu na někerých webových serverech.

Usmívající se Podpořit mě můžete v soutěži na serveru:

http://www.face2art.cz/index.php/basen/basen-dila/32-basen-dila-19-23/268-soubor-basni-lucie-meszarosova

Smějící se Momentálně publikuji:

www.basne.cz

www.liter.cz

www.webmagazin.cz

www.basnicky.cz

Šance

22. června 2015 v 20:02 | Lucie Mészárosová |  Šance
ŠANCE

Běž, utíkej kupředu své šanci vstříc,
neohlížej se, nezastavuj, získáš jen víc.
Zbav se beznaděje a všeho, co tě trápí,
nikdy neopomeň, jak čas rychle kvapí.

Buď svým, nenech se na cestě k cíli zmást,
zdolávej překážky, nesmíš strachem se třást.
Řiď se srdcem, rozum dnes dej stranou,
i když můžeš mít pocit, že tě smysly klamou.

V cíli tě čeká to, po čem tvoje srdce žádá,
pro některé láska, přátelství či pouha rada.
Důležitá je naděje a víra, že cíle dosáhneš,
a díky své šanci šťasným jednou provždy zůstaneš.




foto: http://virtualnifitko.cz/wp-content/uplo - ads/2014/11/running-e1416778870928.jpg

Máma

21. června 2015 v 19:26 | Lucie Mészárosová |  Máma
MÁMA

Již dávno to vím, jsi vždy mou oporou,
kterou žádné vnější síly zdolati nemohou.
Dala jsi mi život a já jsem ti za to vděčná,
vždy bude a nevyhasne naše láska jedinečná.

I mé první slovo bylo máma, již tehdy jsem věděla,
že vždy tu pro mě budeš, ať budu dítětem či dospělá.
Jsi někým, kdo i nadále mě před neštěstím chrání,
někým, jehož smutek do očí slzy mi vhání.

Jsi-li šťastná, šťastnou jsem s tebou i já,
na světě jediná, máma, maminka jenom má.
Za vše, co jsi mi dala, díky čemuž v lepší spěji,
ti milá maminko, v životě jen to nejlepší přeji.




foto: http://www.modrykonik.cz/blog/bernicka/album/materska-laska-xi4ukd/





Život...

21. června 2015 v 17:38 | Lucie Mészárosová |  Život
ŽIVOT

Žijeme, jak dovedeme, občas necháváme se osudem vést,
kolik z nás však ví, co dokážou v životě naše srdce snést.
Občas cítíme se sami, jindy po samotě toužíme,
jsme obklopeni lidmi, a přesto s některými se loučíme.

Děláme věci, které musíme, ale i ty, které nás naplňují,
někdy naše životy obohacují, jindy naopak likvidují.
Milujeme své blízké, blízcí jsou naši oporou a darem,
znamenajíc, že nikdy nezbudeme sami na tom světě širém.

Pracujeme pro druhé, pracujeme však i sami pro sebe,
ponecháváme zde kousek naší duše, než vydáme se do nebe.
Dokážeme se smát, ale i slzy a pláč nám nejsou cizí,
zejména objeví-li se bolest a štěstí s radostí náhle zmizí.

Uvědomujeme si své kvality, ale také slabosti,
vážíme si naděje, víry a všech života drobností.
Vzájemně se od sebe lišíme, však jedno spojuje nás,
všichni toužíme, po odhalení vnějšího světa krás.




foto: http://magazin.libimseti.cz/lifestyle/10242-cim-si-zkracujeme-zivot




Slunce...

21. června 2015 v 13:16 | Lucie Mészárosová |  Slunce
SLUNCE

Otoč se ke slunci, usměj se, nejsi zde sám,
lidé okolo jsou realitou nikoli pouhý klam.
Pocity osamění jsou plné chladu a naděje,
že v časech zlých se i na tebe slunce usměje.

Proč trápit se samotou, když přátelé máš,
proč necítit se milován, vždyť ten pocit znáš.
Nech se nést paprsky, které u srdce zahřejí,
chvíle plné radosti a lásky ti následně dopřejí.

Jsou chvíle, kdy slunce za mrakem se skrývá,
asi tak to má být, v životě občas to tak bývá.
Však v očích i ten největší mrak jednoho dne zmizí,
vyjde opět slunce a bude tě čekat pouze štěstí ryzí.




foto: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10391317150-vesmir/212382553450001-slunce/





Konec...

21. června 2015 v 12:36 | Lucie Mészárosová |  Konec
KONEC

Na začátku pocity uspokojující naše přání,
ke konci ty před nimiž se srdce brání.
Z počátku láska, přátelství, společná cesta,
později nenávist, zlost a opovrhující gesta.

Ze dne na den láska v odpor se obrací,
sílu nám ubírá, ale částečně i navrací.
Milovaný člověk jest dnes tvým protivníkem,
se samotou ústředním stáváš se bojovníkem.

Proč city, které byly tak silnými vyhasínají,
hodnotu ztrácí a vzpomínky v srdci uschovají.
Občas nezbývá než novou cestou se vydati,
i přestože můžeme se cítiti nemile dojati.




foto: http://files.viaweb.cz/image/4/Zensky%20svet-%20laska%20a%20vztahy/roztop.jpg







Minulost...

16. června 2015 v 19:51 | Lucie Mészárosová |  Minulost
Minulost

Je součástí nás, přestože v dáli ladně mizí,
ovlivňuje budoucnost, i když dnes je již cizí.
Naše kroky minulé i budoucí se od ní odvíjí,
mnohdy její dopady zlé, kdekoho z nás ubíjí.

Nezměníme ji, v čase nedovedeme se vrátit,
můžeme se pouze vzchopit a negativní dopady zvrátit.
Postavit se a zamyslet se nad svými činy,
i přestože vzpomínky mohou provázet i pocity viny.

Vzít osud do svých rukou, pevně se ho chopit,
šířit radost a lásku, nejen škody kolem sebe tropit.
Ujmout se zodpovědnosti chce špetku odvahy a síly,
zvládneš- li to, i ty budeš schopen přiblížit se k cíli.





foto: http://data.whicdn.com/images/26828273/tumblr_lswvsiqPya1qitfmko1_500_large.jpg