Přetvářka

10. září 2016 v 19:07 | Lucie Mészárosová |  Bolest
PŘETVÁŘKA

Ostrá jako čepel nože,
ublížit, to ona může.
Zahalena v plášti mračna,
mnohdy téměř krvelačná.

V maskování jednička,
stále stejná písnička.
Na tváři úsměv, však v srdci žal,
leckdo by v ní i důvěru svou dal.

Hrát si s druhými umí skvěle,
ublížit dovede, poté se směje.
Blízko, spolu ruku v ruce jdete,
avšak ona pouze stopy své mete.

Cit a důvěra jsou ji cizí,
ublíží ti, a poté hned mizí.
Vyhnout se ji je velmi nesnadné,
však i bolest jako ta jednou vychladne.



foto: http://nd05.jxs.cz/827/915/b9cba2e0bf_80573014_o2.jpg
 

Bloudění

29. srpna 2016 v 17:42 | Lucie Mészárosová |  Život
BLOUDĚNÍ

Někdy máš pocit, že ve vesmíru jsi sám,
neboj se nic, ten pocit velmi dobře znám.
Všude, kde se pozřeš vnímáš tváře cizí,
vše co jsi měl a znal v dáli před očima mizí.

Bloudíš marně prostředím v nemž jsi žil,
avšak nepoznáváš nic a nikoho jenž jsi ctil.
Bezradně bloumáš ulicemi s hlavou v oblacích,
i přestože cítíš se sám, svou naději neztrácíš.

Vzpomínky v tvém srdci však i nadále žijí,
ty pro něž vší svaly, zejména ten srdeční bijí.
Chvěješ se celým svým tělem, na obzoru zář,
opět jsi to ty a tvá štěstím zářící se tvář.

Opět jsi nalezl, to po čem tesklo tvé srdce,
opět jsi to ty, kdo má svůj osud pevně v ruce.
Život není pohádkou, ve niž vše dobrým zdá se,
ty jsi však ten, jenž musí bojovat, nikoli bát se.

Výsledek obrázku pro LABYRINT

zdroj ilustrace: http://www.brandys-ve-svete.cz/labyrint/foto/07_pohlednice.jpg


Nejkrásnější věc na světě širém

5. února 2016 v 7:33 | Lucie Mészárosová |  Láska
NEJKRÁSNĚJŠÍ VĚC

Připomínajíc dar z čistého nebe,
něco jenž mě stále u srdce zebe.
Pocit v němž mnody nelze se vyznat,
snad jen proto, že byl na déle vyňat.

Zbavit se obav a poddat se mu,
nechat se unášet prudkým vírem,
oprostit se otěží a uniknout zlu,
láska, nejkrásnější věc na světě šiřém.

Přiblížit se záři světla v někončící tmě,
střet severní a jižní polokoule na rovníku,
něco jako střídání noci a k ránu dne,
přiblížíš-li se, budeš šťasten během mžiku.

Láska, nejkrásnější věc na světě širém,
čišící radostí, životní náplní či smírem.
Důležité je nebát se a jít své šanci vstříc,
můžeš jen získat a přitom neztratít nic.


Zdroj: http://pavlaholywood.bloger.cz/fotogalerie.php?i=13299

 


Propast

22. října 2015 v 11:46 | Lucie Mészárosová |  Život
PROPAST

Jsi kapitánem na lodi svého života,
světlem v tunelu, nekončící se tmě,
však propast jest mnohdy hluboká,
pádluješ, vzpíráš se, táhne tě vně.

Marně snažíš se opustit prázdnotu,
vše je zahaleno černo černou tmou,
chceš opět zmocnit se toho pocitu,
kdy tvé tváře, rty i srdce žhnou.

Na chvíli zmocnit se ztraceného pádla,
toho, dík jehož ztrátě, jsi na dno padla.
Hledáš, pátráš, nezahálíš časem ani chvíli,
snažíš se posbírat veškeré zbytky své síly.

Najednou ocítáš se blízko, tváře náhle září,
stačí ruce natáhnout, uchopit jej a nepustit,
však opětovnou ztrátu, nesmíš nyní dopustit.

Máš jej, nyní jest šance pouze v tvé dlani,
nemarni s časem a ujmi se své tajné zbrani.
Pouč se z chyb, které tě na ono dno dostaly,
i my po nich mnohdy déle než chtěli pátrali.


foto: http://www.studded-hearts.com/wp-content/uploads/2013/04/abyss.jpg

Čas

30. srpna 2015 v 19:13 | Lucie Mészárosová |  Čas
ČAS

Někdy máš pocit, že jej máš málo,
mnohdy dát za něj vše by ti stálo.
Ohlédneš se, co jsi znal je dnes cizí,
vzpomínky, pocity, chvíle i vůně mizí.

Přemýšlíš, co jsi neudělal, či mohl udělat lépe,
jednoduše nad tím, co by jsi změnil v životě,
však budoucnost nečeká a již na dvířka klepe,
ty musíš vzchopit se, vstanout, uniknout nicotě.

Vzdát se minulosti chce dostatek síly,
leckdy může to trvati dlouhou chvíli.
Oprostit se zkličujících vnitřních pout,
opustit topící se loď a s proudem plout.


foto: http://slova.gjm.cz/wp-content/uploads/2014/10/%C4%8CAS1.jpg


Láska

23. srpna 2015 v 8:32 | Lucie Mészárosová |  Láska
LÁSKA

Vždy se zjeví nečekaně,
mnohdy už i naději ztrácíš,
najednou cítíš se odhodlaně,
však prve radostí se schvácíš.

Důležité jest dáti obavy a strach stranou,
nepřemýšlet nad událostmi, jež se stanou.
Zbavit se vnitřní tíže, pocitů prázdnoty,
vzchopit se, bojovat, oprostit se slaboty.

Na chvíli zmocnit se pocitu, jenž je ryzí,
užít si jej než opět někde v dáli zmizí.
Opustit vnitřní pustinu, otevřít se světu,
podobně tak jako slunci poupě květu.



foto: http://krasna.nova.cz/clanek/tvujsvet/nejkrasnejsi-citaty-o-lasce.html

Loučím se

21. července 2015 v 8:12 | Lucie Mészárosová |  Láska


LOUČÍM SE

V srdci nadále prázdnota,
v hlavě chaos a zmatek,
ztráta smyslu života,
hledání zavřených vrátek.

Skrytý hněv na nadpozemské síly,
tvá ztráta i nadále trhá mi žíly.
Osud si s našimi emocemi hrál,
proč mi tě nadělil, ale brzy i vzal.

Pustota skličující,
ztráta části sebe,
cítíc se nevěřící,
srdce žádá tebe.

Buď šťasten ať jsi kdekoli,
tvá část žije v mém srdci,
věřím, že vše jednou přebolí,
a opět ujmu se své moci.

Dal jsi mi vše, co jsi měl,
lásku, přátelství i oporu,
osud to tak nejspíš chtěl,
vztyčit nezdolatelnou závoru.

Dnes je čas řici si Sbohem,
i přestože to u srdce bolí,
nelze vše vyjádřit slovem,
čas však rány jednou zhojí.

Jednoho dne se možná opět sejdeme,
budeme spolu opět šťastni bok po boku,
prozatím na tento okamžik mysleme,
může mu předcházet celá řada roků.





foto: http://www.imagesbuddy.com/img/bye/page/11/


Šero

13. července 2015 v 15:23 | Lucie Mészárosová |  Příroda
ŠERO

Venku šero, mraky zahalily nebe,
a mně tisíce myšlenek u srdce zebe.
Vítr si hraje, koruny stromů se chvějí,
ptáčci je neopustili a nadále písně pějí.

Nech se chvíli jejich tónem vést,
obavy na plecích nesmíš nyní nést.
Oprosti se na chvíli od okolního světa,
vnímej jen vůně toho, co vněm vzkvétá.

Vnímej svůj dech, zhluboka nádech,
zachovej klid, nasaj plně okolní síly,
pěj o svých úspěších, avšak i pádech,
neboť bez nich bychom zde též nebyly.

Starosti s výdechem nechej plout,
uvolni se, vnímej pouze své tělo,
zbav se veškerých skličujících pout,
na kterých tělo nikoli duše tkvělo.



foto: http://fotky.sme.sk/fotka/61825/sero





Nikdy neříkej nikdy...

3. července 2015 v 10:43 | Lucie Mészárosová |  Nikdy
NIKDY

Leč chtěl bys, možné to zatím není,
včerejšek v dáli a dnešek leccos mění.
Napravit své chyby, změnit svůj směr,
nikdy nedopustit to, na čem jsi tkvěl.

Na moment spatřit toho, jenž jsi miloval,
bez něhož jsi sám na světě nyní putoval.
Jeden pohled, dotek či pouhé jedno slovo,
by nikdy neznamenalo málo, nýbrž mnoho.

Nepocítit bolest, která je skličující,
vidět pouze lidi šťastné a neumírající.
Nikdy nepoznat samotu ani smutek,
udělat pro sebe i druhé dobrý skutek.

Nevidět slzu stékat po nevinných tvářích,
neštěstí, samotu, beznaděj vnímat za hřích.
Mít v blízkosti někoho, kdo je ti vždy oporou,
čišící radostí, láskou, přátelstvím a pokorou.

Nikdy neříkej nikdy, nebýt pouze tři slova,
ale naděje, že se naskytne příležitost nová.
Získat novou šanci, dát životu opět smysl,
pocítit zdravé tělo, ducha, ale i mysl.




foto: http://www.justjoyministries.com/a-cup-of-tea-with-carol/2013/01/14/never-give-up






Bok po boku

3. července 2015 v 9:14 | Lucie Mészárosová |  Milovat
BOK PO BOKU

Zvláštní pocit chvění,
možná leccos změní.
Chyť se a nepouštěj,
chybuj, ale odpouštěj.

Přistup o krok blíže,
nech se srdcem vést,
zbav se vnitřní tíže,
starosti smíš smést.

Bok po boku společně,
vše jde zvládat snáze,
je tomu tak skutečně,
pocítíš se ctně a blaze.

Doteky blížit se srdcím,
splynout v jedno tělo,
řici, navždy se tě držím,
by nádherně nyní znělo...



foto: http://www.veronikakovarova.cz/wp-content/uploads/2014/08/clanok_foto_615.jpg


Kam dál